Týniště nad Orlicí

První vodovod zřídila vrchnost za přispění obce kolem r. 1740. Voda byla vedena dřevěným potrubím ze studánky na zahradě bývalého Jagerhausu u horního mlýna po Stezkách, ulicí Na Stavě (dnes TGM) do panského dvora a odtud dále na faru.

Občané městečka však z tohoto zdroje mnoho vody neměli, a proto, ale marně, se dožadovali, aby voda byla přivedena do kašny na náměstí.

Teprve v letech 1925-1926 byl jako součást městského vodovodního řadu vybudován vodojem, který hned potom obyvatelé městečka obecně nazvali „vodárenskou věží" a který se stal druhou dominantou panoramatu našeho města.

Nejvhodnějším prostorem pro stavbu se jevil pozemek mezi umělým náhonem Alby, železniční tratí a ulicí Na Stavě, který v rozloze 665 sáhů prodal městu pan Fáborský za 6000 korun. Pozemky pro přívodní potrubí uvolnil sternberkský velkostatek v Častolovicích, a tak první etapa výstavby vodovodu podle projektu ing. Matičky z Prahy mohla být zahájena u vodního zdroje v panské oboře 27.dubna 1925.

Celkové náklady činily 2 mil. 689 tisíc korun, z toho sama stavba vodárenské věže včetně trvanlivé fasády a věžních hodin obnášela částku 1 mil. 809 tisíc korun. Do celkových nákladů byla také zahrnuta přípojka pro železniční stanici k napájení parních lokomotiv.

Stavba se oproti původnímu rozpočtu značně prodražila z důvodů betonové pilotáže základů v pískovém podloží a zesílení betonové desky pod skeletem věže. V přízemní části byl zřízen prostor pro dva obchůdky a jeden z nich byl později uvolněn pro trafostanici..

Konečně 15.srpna 1926 o týništšké pouti poprvé tekla voda městským vodovodem z vodárenské věže.