Týniště nad Orlicí

 Za Haugvice byla sít rybníků kolem Týniště podstatně rozšířena. Mezi ně patřil také rybník Mlýnský, který sousedil s rybníkem Stoček, z něhož čerpal vodu odtokovým potokem. V inventáři z roku 1647 je uveden jako rybník „ vejtažní nad týništským mlejnem" na 35 kop násady. Rozloha činila 10 korců, tj. 2,38 ha. Jeho hráz byla v roce 1840 zvýšena a rozšířena, neboť to vyžadovala stavba státní silnice č. 11, která vedla po hrázi.

Rybník Mlýnský měl jednu zvláštnost. V době, kdy mělo Týniště hrdelní právo, tj. od 2. poloviny 16. století, patřil k výkonu soudnictví pranýř na náměstí a vodní koš na hrázi.

Rybník mimo chovu ryb sloužil také do posledních let své existence k dobývání ledu pro lednice místních řezníků a hospodských v době, kdy ještě nabyla chladící zařízení. V zimě poskytovala zamrzlá hladina velký prostor k bruslení mládeže i dospělých, v létě pak k pořádání cyklistických závodů na visuté lávce. Vodu tam také čerpali místní hasiči při požárních zásazích.

V průběhu postupného rozvoje Týniště byly rybníky uvnitř města zrušeny. Posledním z nich byl rybník Mlýnský vypuštěný v roce 1927-28 a po vysušení v roce 1930 zrušený.

Počátkem čtyřicátých let se bývalý rybník stal velkým staveništěm, kde byl 12. ledna 1941 slavnostně otevřen zásluhou pana Františka Jirušky, majitele místní koželužny, sociální dům s moderně vybavenou porodnicí. A konečně v letech 1950-58 byly v tomto prostoru postaveny budovy školy, které se staly po dlouhou dobu chloubou města i celého okresu.