Týniště nad Orlicí

Nejstarší záznam o povodních pochází z roku 1400, kdy právě z těchto příčin byl zrušen první mlýn na řece Orlici. Ve farní kronice se uvádí, že povodně zaplavovaly i hroby ve spodní části starého hřbitova, a proto byl hřbitov násypem zvýšen a zpevněn silnou kamennou zdí.

Největší krizové povodně byly v kronice zaznamenány až od počátku 20.století . V červenci 1907 tak zvaná „stoletá voda „ sahala až do Mostecké ulice a zaplavila přízemní budovy Jiruškovy a Špačkovy koželužny. V roce 1930 podzimní povoden dosáhla u Jiruškova mostu do výšky 346 cm. Dne 3l. října příval vody proudící přechodem ke Světlé pod tratí na Borohrádek strhl kamenné pilíře pod železničním mostem a rozlomil ho na dvě části vzápětí po projetí osobního vlaku.

Další velká povoden se přihnala v roce 1938, ale záznam o výši vodní hladiny nebyl proveden. Přívaly vody v roce 1981 dosáhly rekordní výše, pod obloukovým mostem bylo naměřeno 398 cm. Do vybudování obchvatu silnice č. ll byly záplavami nejvíce postiženy domky ve Hřbitovní ulici (pod kostelem) a Hlavovo stavení na břehu Orlice přímo v centru rozlité vodní plochy. Když voda přesahovala přístupovou dřevěnou lávku, obyvatelé museli být evakuováni vojskem i s hospodářskými zvířaty.

Poslední „ stoletá voda" postihla Týniště, Albrechtice a Štěpánovsko začátkem prázdnin v roce 1997 a kulminovala 7. července, kdy výše vodní hladiny dosáhla opět rekordních 395 cm. Voda zatopila několik rodinných domků, část Mostecké ulice, přízemí koželužny a závodu Piana a přerušila také silniční spojení mezi Albrechticemi a Týništěm.

Povodně na Orlici se staly součástí života lidí, kteří v jejím povodí žijí, berou je jako „nutné zlo", s nímž se naučili žít, ale nikdy se s ním nesmíří!