Týniště nad Orlicí

Narodil se jako mladší syn drobného rolníka a tkalce, aby po 61 letech plodného a úspěšného života zemřel jako uznávaný přední průkopník české strojnické vědy.

Tam uplatnil v návrzích náročných konstrukcí mnoho nových moderních myšlenek.

V roce 1902 byl povolán na nově zřízenou vysokou školu do Brna, kde vybudoval vědecký ústav a školní laboratoř. Díky svému talentu, píli, houževnatosti, cílevědomosti a hlavně svým odborným znalostem se stal děkanem strojního oboru i rektorem vysokého učení. Po 10 letech působení v Brně přešel na pražskou techniku. I tam splnil svědomitě náročné úkoly jako profesor, děkan i rektor. Povznesl tak českou strojnickou vědu té doby na světovou úroveň. Nejvíce vykonal pro obě naše vysoké školy technické. Zasloužil se tehdy nejen o jejich špičkové vybavení, ale sám také přispěl jako pedagog k výchově dlouhé řady inženýrů – strojařů. Psal a publikoval. V našich i cizích odborných časopisech zveřejnil řadu pojednání o nejrůznějších technických problémech. Byl zakládajícím členem České matice technické a od roku 1895 až do své smrti pracoval v jejím výboru.