Týniště nad Orlicí

Jako druhý syn do rodiny, která se záhy přestěhovala do Týniště nad Orlicí. Jeho otec, Alois Vašátko starší, povoláním truhlář, se vrátil z I.světové války jako invalida. Žil potom jako nájemce trafiky, která stála na nádraží a staral se vzorně o svých 5 dětí.

Malý Alois, „Lojzek“, začal chodit do obecné školy v Solnici, později v Týništi a zde také vychodil měšťanskou školu. Učitelský ústav absolvoval v Hradci Králové a tam také v roce 1927 maturoval. Byl dobrý student a na školách vynikal svým nadáním. Po maturitě učil v Litoměřicích, kde také prodělal vojenskou službu u dělostřeleckého pluku. Na samém počátku vojenské kariéry byl jmenován podporučíkem. V roce 1934 se stal instruktorem dělostřeleckého učiliště, v roce 1935 byl jmenován nadporučíkem dělostřelectva. Veškeré služební povinnosti vykonával s nadprůměrnou pílí, svědomitostí, přesností a ochotou. Svým bezvadným vystupováním si získal sympatie nejen kamarádů, ale i představených a podřízených.

Na vlastní žádost byl zařazen do kurzu leteckých pozorovatelů zbraní v Prostějově a pak přidělen k leteckému pluku do Olomouce. Nejdříve byl prvním důstojníkem pozorovací letky, později jejím velitelem. V roce 1936 byl převzat natrvalo k letectvu. Musel ještě projít pilotní školou v Olomouci a 1.3.1939 byl jmenován polním pilotem - letcem. Bylo mu 31 let. O tři roky později zahynul v leteckém souboji asi 20 km od břehů Anglie nad kanálem La Manche. Zřítil se ve svém Spitfiru do moře.

Od roku 1939 až do své smrti ušel štábní kapitán letectva Alois Vašátko, Amos, jak mu kamarádi říkali, dlouhou cestu. Nejprve vstoupil dobrovolně do francouzské cizinecké legie. Odtud se dostal do výcvikového střediska stíhacích pilotů v Chartres. A jako pilot vybojoval ve svém Curtissu nejtěžší utkání na frontě. Za statečnost a jako výraz vděku Francie čsl.pilotovi získal dvě vysoká vyznamenání a stal se rytířem čestné legie.

Když Francie kapitulovala, odjel do Anglie. Po výcviku na letadlech typu Hurricane se zúčastnil bojů o Británii s 312.perutí, u které bojoval a létal. 28.října 1940 byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a 1.11.1940 povýšen na štábního kapitána. Kříž mu připjal na prsa president Eduard Beneš. Poté se stal Alois Vašátko velitelem 312.perutě čsl.pilotů, kde se zasadil o výměnu letadel Hurrican za Spitfiry. Za odvahu, příkladnou statečnost a chrabrost v boji mu byl udělen druhý a třetí Československý válečný kříž 1939 a medaile Za chrabrost. Získal však i mnoho dalších vyznamenání a medailí.

Alois Vašátko byl povýšen do funkce wing commander (velitel perutě) s hodností podplukovníka letectva a dostal tak možnost vytvořit větší a silnější samostatnou českoslo-venskou jednotku – peruť. Byl proto převelen na letiště města Exeter východně od Devonshiru. Tam plnil dál poctivě a svědomitě své úkoly. Chtěl vyrovnat bojovou sílu u všech perutí, chtěl dosáhnout jednotnosti v boji i ve službě.

Svůj poslední boj vybojoval na palubě Spitfiru, když vedl 312.peruť při ochraně americ. bombardérů typu Boston. Letěly do Francie s cílem zničit letiště Lanion. Po splnění úkolu, při zpáteční cestě, napadli letku Němci a jeho letadlo se v prudkém stoupavém obratu srazilo zespodu s jedním z Focke-Wulfů, došlo ke kolizi a oba letouny se zřítily do moře. Na rozčeřené hladině za několik vteřin nebylo nejmenších známek o tom, že moře pohltilo Aloise Vašátka, Amose, navždy.

To se odehrálo před 60 lety. Na jihu Anglie, jižně od skalnatého výběžku Start Point, je hrob 1.velitele čsl.stíhací perutě.

Štábní kapitán Alois Vašátko byl in memoriam povýšen na podplukovníka letectva (1946), vyznamenán Řádem Bílého lva s hvězdou I.stupně (1949) a ke svým třem Čs.válečným křížům 1939 a dvěma Čs.medailím Za chrabrost, dostal i ocenění britské. V den jeho smrti dne 23.června 1942 došlo na Inspektorát Čs.letectva v Londýně hlášení, že anglický král udělil veliteli perutě Aloisu Vašátkovi Distinguished Flying Cross / D.F.C. – záslužný letecký kříž.

Na důkaz toho, že Alois Vašátko nebyl v 50.letech zapomenut, byl 29.5.1991 povýšen in memoriam na plukovníka letectva a 7.3.1992 jmenován generálmajorem. Oceněn byl i prezidentem republiky. 8.5.1992 obdržel in memoriam Řád M.R.Štefánika III.třídy.

Štábního kapitána, anglického podplukovníka letectva Aloise Vašátka nám dodnes připomíná Vašátkova ulice.

Portrét statečného letce Aloise Vašátka se po skončení války objevil na poštovních známkách. Ta první, s hodnotou 50 haléřů, má číslo 393 a druhá dostala číslo 401 a hodnotu 5 Kč. Celá série byla vydána v roce 1945 pod názvem Londýnské vydání.