Týniště nad Orlicí

Oficiální internetová prezentace města

Aktuality Inzerce Mapa webu

Zvětšit písmo: A A A

Vyhledávání

Úvodní strana > Město > Historie města > Historie slovem i obrazem

Řeka Orlice

Dávný původ názvu řeky Orlice není znám. Pojmenování toku Orlice se objevuje poprvé v roce 1336 a to latinsky „ flavius Orlice"( Encyklopedie „ Zeměpisná jména Československa" ).Podle výkladu v uvedené knize je název odvozen z toho, že v povodí obou řek - Tiché a Divoké - se hojně vyskytovali orli. Zajímavé je i to , že Orlické hory jsou pojmenovány podle obou řek, které je odvodňují. Přívlastek Tichá a Divoká se v názvu řek objevuje až v 16.století. Divoká Orlice se původně nazývala „ Veliká" nebo „Dravá", v německém překladu „Wild Adler". Charakterizuje ji prudký tok v poměrně kamenitém korytu. Tichá Orlice, původně nazývaná „Choceňka", je charakteristická svým línějším tokem v klidném řečišti rovinatějším terénem.

Pramen Divoké Orlice se nachází v Kladsku v nadmořské výšce 754 m, v bažinatých lesích Bystřických hor, kde tvoří část státní hranice mezi Polskem a Českou republikou. Je dlouhá 101, 3 km a její povodí měří 808 km.

Tichá Orlice pramení pod horou Jeřábem nedaleko Králik v nadmořské výšce 700 m,v délce 102 km a její povodí měří 702 km. Obě Orlice se slévají před železničním mostem u Albrechtic a dále spolu proudí kolem Týniště do Hradce Králové, kde se vlévají do Labe.

Historicky má Orlice pro naše město základní význam, neboť při jejím toku byl asi v 11. století postaven dřevěný týn, umístěný na rozhraní cest po obou stranách řeky mezi Hradcem Králové a Kostelcem nad Orlicí a mezi Opočnem a Holicemi. Vytvořené brody umožňovaly přechod přes řeku, a tak vznikly počátky budoucího městečka Týniště.

Časté záplavy neumožňovaly v povodí rozvoj zemědělské činnosti, a tak se hospodářský význam Orlice omezil jen na rybolov a vorařské řemeslo. Jediný mlýn postavený na řece ve 12. století byl již ve 14. století zrušen.

První dřevěný most přes Orlici spojil oba břehy roku 1400, a tím zanikly všechny brody v jejím povodí. Betonový most následoval až v roce 1936. Postupná regulace řeky byla provedena od soutoku až po Štěpánovsko roku 1912. V roce 1925 začala pracovat albrechtická hydroelektrárna, která podstatně ovlivnila elektrifikaci celého regionu. Regulací toku vznikaly na Orlici pěkné, mírně se svažující travnaté břehy s několika schodištními vstupy a lávkami, které zdejším dětem i dospělým poskytovaly spousty možností nejen ke koupání a odpočinku, ale lákaly i k podvečerním procházkám.

Řeka Orlice patřila k nejčistším v Čechách, byla pro lidi žijící v jejím okolí dobrým, užitečným a milým partnerem, ale dovedla být i velmi krutá v období velkých povodní. Neudržované řečiště a silniční obchvat v nedávné minulosti města podstatně změnily původní ráz řeky právě v úseku nejvíce využívaném širokou veřejností, přesto však má řeka stále své milovníky a obdivovatele, hlavně mezi starší generací, kteří „ na ni nedají dopustit" a nevyměnily by ji ani za mnohem luxusnější koupaliště.