Týniště nad Orlicí

Uprostřed původního ostrova, jehož název se dochoval , stojí dodnes úhledná chalupa. Její výstavbu lze odhadovat kolem roku 1770, kdy bylo prováděno první číslování domů a stavení dostalo jako poslední v Týništi číslo 191. Několikrát bylo přestavěné a upravené a přes dvě století odolávalo všem záplavám až do zřízení obchvatu silnice č. 11 v roce 1983.

Původním obyvatelem byl pravděpodobně vrchnostenský šafář, který dohlížel na svoz dřeva a vázání vorů. Vseznamu týnišťských sousedů z roku 1808 byl jako majitel uveden Václav Růžička. Ve vlastnictví této rozvětvené rodiny byla chalupa až do roku 1890, kdy se vlastníky stali manželé Krejčovi, od nichž ji v roce 1905 zakoupil Jan Hlava.Od té doby se datuje název Hlavova chalupa a Hlavova lávka, která spojovala stavení s Hřbitovní uličkou a svoje služby prokazovala nejvíce v době povodní. V rodinném majetku zůstala tato nemovitost po různých přestavbách a úpravách dodnes. Po Hlavových přišli Novákovi a po nich už tři generace Nepeřených, kteří dali chalupě dnešní podobu a ráz. Její okolí i po mnoha změnách je spojeno pro mnoho pamětníků s vonícími loukami zalitými letním sluncem a s veselým a bezstarostným křikem koupajících se a opálených naháčů na břehu Orlice.

Druhou, historicky nejstarší a zajímavou chalupou Hřbitovní uličky je dnes již upravené stavení rodiny Bohatých, (dříve Koldinských), č.p. 276 z roku 1713, které bylo původně určeno pro novou školu, ale nikdy se tam nevyučovalo, protože do města přišel po 100 letech opět nový farář a škola byla uvolněna pro něho až do roku 1739, kdy přesídlil do nové barokní fary za kostelem.

Tyto původní fragmenty Hřbitovní uličky spolu s kostelem, farou, oběma zmíněnými chalupami a Ostrovem tvoří typické panorama města, jež se stalo oblíbeným tématem malířů a fotografů, kteří tak zdokumentovali ráz krajiny mezi městem a řekou Orlicí.