Týniště nad Orlicí

Půta se všemožně staral o rozmach hospodářství, nejvíce pak o rybníkářství, čímž plnil přání svého krále, který rybníkářství v Čechách velmi propagoval. Hospodářský význam „strouhy" zřejmě spatřoval v tom, že bude zásobovat nejen rybníky, ale i mlýny a pily postupně vznikající v jejím povodí.

V té době vznikly nejstarší týništské rybníky Voklik a Stošek. K zakládání dalších rybníků bylo nutné posílit vodní zdroje čerpané do té doby z lesních potůčků. To byl podnět k vybudování náhonu, který zásoboval rybníky od Dlouhé Louky kolem Týniště až po Velkobědovický rybník u Třebechovic. Čerpal vodu z říčky Bahnice, z Olešnického potoka a později pak z řeky Kněžny. Zvláštní pozornost zaslouží svahování řečiště tak, aby bylo dosaženo spádu vody v celé délce. Jak to naši předkové dělali bez zaměřovacích přístrojů a pomůcek, není prokázáno.

Významnou součástí Alby byla její odlehčovací větev, odbočka vedená středem města jako umělý náhon pro původní „dolní" mlýn z konce 14. století, z nějž byla v r. 1911 vybudována dnes již zbořená městská elektrárna.

Kdy a jak vznikl název Alba, není známo. V kronikách se obecně píše jen jako o „struze".První zmínka o „svodnici"Alba okolo Voklika a jiných rybníků je uvedena v „rejstrech Haugvicových" z roku 1575.

Výstavbou městské elektrárny v 20. století došlo k úpravě profilu původního náhonu. Po vybudování ohyzdného teplovodu, zatrubením toku a zúžením průtokového kanálu zůstalo dnes jen ubohé torzo původního náhonu.

Aby naši potomci na nás nevzpomínali „ve zlém", bylo rozhodnuto revitalizovat Albu. V návrhu se počítá s vytvořením meandrujícího koryta o kapacitě základního průtoku náhonu. Koryto s brody a tůnkami bude stabilizováno dřevěnými prvky. Při stavbě budou zrušeny zbytky opěrných zdí.