Týniště nad Orlicí

Územní plán. Nezbytná nutnost

Dlouhodobě očekávané dotažení územního plánu k jeho schválení rozhodnutím zastupitelstva je skutečností. Byly do něj zapracovány veškeré připomínky, které se v době předchozí staly tématem zastupitelstev. Je tedy velmi dobře, že město má tento nový aktualizovaný dokument v platnosti. Čekají na něj především stavebníci i noví investoři. Jsou v něm definovány nejen nové plochy pro průmyslovou výstavbu, ale i plochy pro nová dopravní řešení. Plochami pro občanskou výstavbu jsme pro město Týniště bohužel vcelku hodně limitováni. Tuto skutečnost víceméně příznačně charakterizuje často používaný název město v lesích. Z jedné strany řeka a všude jinde okolo lesy opravdu citelně brání rozvoji občanské vybavenosti. Časem určitě čeká příští zastupitelstva zamyslet se nad eventuálními výkupy pozemků pro další růst vznikající městské části Na Podboří.

Doprava narůstá. Musíme ji krotit

Podjezd místo přejezdu. Historický jackpot

Své tvrzení se pokusím vysvětlit jednoduše a stručně. Investor SŽDC dal nabídku vybudování a především zaplacení převážné části investice výměnou za zrušení přejezdu. Tedy bylo vyřčeno, my vám zrušíme přejezd u věže a za to vybudujeme a zaplatíme podjezd v centru. Hovořím o částce vyšší jak čtvrt miliardy, kterou by nikdy město ze svého rozpočtu nebylo schopno hradit. Na druhou stranu bylo řečeno, abychom si vykoupili pozemky na komunikace související s podjezdem, které nám oni vybudují a též nemalou částkou zaplatí a nakonec převedou do majetku. Tedy, shrnu-li to vše a položím na misky vah, není o čem hovořit. Je to v případě realizace jednoznačná a zodpovědná výzva a jednoznačná finanční výhoda na naší straně. Z pohledu bezpečnosti, plynulosti, ale především z pohledu ne jedinečné, ale jediné, možnosti s výhledem pro budoucnost. Z tohoto úhlu pohledu, a to i přes finance, je to právě ten jackpot.

Výkupy soukromých pozemků. Citlivé to věci

Zastupitelům ještě jednou i touto cestou děkuji za kladné rozhodnutí. Rozhodnutí ve prospěch všech občanů města, rozhodnutí pro dlouhou budoucnost. Musím skutečně zodpovědně říct, že rozhodnutí zastupitelů je i z pohledu na současné období růstu společnosti zcela na místě. Je to rozhodnutí správného hospodáře s veřejnými prostředky a obrovskou investicí do budoucnosti.

Za sebe osobně bych chtěl konstatovat, že jsme k jednáním přistupovali s citlivostí hodnou tomuto aktu. Na tomto místě je vhodné připomenout fakta, že na jedné straně jednacího stolu sedíme my, zástupci města, kteří chceme pozemky související s podjezdem. Na druhé straně stolu slušní občané našeho města, kteří tam s rodinou žijí a druzí podnikají. Vzniká pochopitelně nepříjemná situace pro obě strany jednat o životně důležitých záležitostech a najít přitom shodu. Jsem moc rád, že jsme dospěli ke konečným stanoviskům jako lidé, jako místní lidé. Co z toho vznikne pro město, jsem již uvedl. Bezproblémová a bezpečná doprava mezi severní a jižní částí, kterou by v následujících desetiletích rozhodně nebylo možné, ani finančně ani technicky, realizovat. A to je významně hodně.

Co však vznikne pro ty druhé, které finančně kompenzujeme, si nedovolím tvrdit. Ovšem soudím, že pouze starosti, které jsme jim však již od počátku vyvolali my. Proto bych si přál, aby na scénu nevstoupily nízké lidské vlastnosti, aby za tímto skutkem nebyly okolím vnímány pouze peníze, které se na první pohled mohou jevit jako vysoké. Zde je na místě poznamenat, že stát si prostřednictvím svých firem, jakými jsou z hlediska liniových staveb ŘSD i SŽDC, nedokáže řádně a včas s výkupy poradit a velmi často to nechává právě na samosprávách a jejich rozpočtech. Tam si pak musí obce při násobném vypořádání výdaje odůvodnit, což byl i náš případ. Navíc bude konečné účtování ještě svázáno s mnoha dalšími faktory, které jeho realizaci zabezpečují. Finance však ony potřebné nemovitosti jen kompenzují. Ovšem morální pocit, újmu dosavadního budovaného domova i jednoznačné vykořenění či omezení podnikatelských záměrů jen tak penězi nahradit nelze. Říkám to zodpovědně za sebe, který u těch dlouhých jednání byl a ještě chvilku bude a který je do emotivních pocitů druhé strany plně vžit a chápe je. Považuji za správné, že určitou rekapitulaci vývoje podjezdu a svůj osobní postoj takto svým spoluobčanům sděluji. Tak, jak jej vnímám a cítím.

Nový most přes Orlici. Současný Jiruškův zmizí

Někteří z vás vědí, že jsem se snažil vyvíjet aktivity vedoucí k zachování současného mostu jako němého svědka historie, který by v sousedství mostu nového sloužil jen pro pěší a pro cyklisty by navázal na stávající stezku k Albrechticím. Po jednáních jsem byl nucen kapitulovat. Kapitulovat pod tíhou odborného přesvědčení projektantů i správce povodí. Současný most je výrazně pod hranicí stoleté vody a v případě ohrožení by se mohl stát nebezpečnou překážkou. Tedy můj pohled patriota, zatížený pouze těmito emocemi, byl pozměněn nejen verdiktem specialistů mostařů, ale i mě jako zástupce města. Most bychom dostali do svého majetku a jeho údržba není zrovna lacinou záležitostí. V horizontu posledních sto let vznikne v tomto místě již třetí most. Most moderní, vyšší, možná ne tak architektonicky vzhledný, ale určitě korespondující se současnou dobou.

Náhon Alba. Taky dobrá story

Jednání s majitelem, tedy s Povodím Labe, započala na jaře a myslím, že v současné době je směna pozemků téměř připravena. Ve všem je fakt déle trvající legislativy a schvalovací mechanismy. Ale co především? Zmíněná garance vody. V době, kdy je všude vody obecně nedostatek, tak nám je přesto určité množství přislíbeno, ne však požadované. On ale ani vlastník nemá v hlavním toku vody dostatek pro všechny odběratele. Začarovaný kruh.

Dle svého tvrzení mají již déle zpracovaný projekt vyčištění této technické památky mezi Častolovicemi a Třebechovicemi. Ovšem nechce je tam pustit Ministerstvo životního prostředí vzhledem k výskytu chráněných druhů. Nevím sám, co si o tom myslet, nebo spíše nechci být vulgární. Selský rozum mi říká, že když chci ledňáčka, mihuli či střevli ochránit, tak jim právě musím vodu dopřát, tedy povolit čištění. Protože nebudu-li odstraňovat sedimenty, nebude voda a nebude ani ta mihule. Opravdu se setkávám se zvláštními rozhodnutími, se kterými, pokud opravdu v základu taková jsou, se jednoznačně neztotožňuji. Připadá mi to, že lidé sami sobě brání vzniku něčeho nového. A netuším opravdu, co je k tomu vede. Věřím ale, že nakonec přeci jenom zdravý rozum zvítězí, Alba vodu mít bude a náš náhon posléze i to potřebné množství taky. To je víceméně i závěr a přání všech účastníků posledního jednání k této záležitosti.

Nové hřiště. Nové formy vyžití

A mám ještě jednu poznámku. Zjistilo se, že doskočiště jsou využívána jako pískoviště pro děti, čímž vzniká i nepořádek (písek je nejen speciální, ale taky drahý), který pak správce uklízí, což zrovna není vůči němu správně. Písek bude trochu ubrán, protože je ho tam opravdu zbytečně moc. Jezdí nám také po běžeckém oválu mládež na skateboardu či kole. Od toho je část dopravní, která je nedílnou součástí. Žádám o využívání areálu pro účely, pro které je určen, tedy pro jednotlivé sporty a činnosti. Tak nám všem vydrží v pořádku co nejdéle.

Další investice čekají

Dalšími nemalými reálnými výdaji se v následujícím roce stane třeba zadání projektové dokumentace na rekonstrukci ZUŠ, jejíž vizualizace byla již představena na posledním zastupitelstvu. Zmíním se i o nutných výdajích do čištění přírodního koupaliště Písák, do řešení situace s havarijním stavem infrastruktury, jakou je kanalizační řad či rozvody kolem tepelného hospodářství. Přislíbená je investice do opravy vozovky ve Štěpánovsku, kterou ovšem brzdí ČEZ se svojí plánovanou stavbou. A tak bych mohl pokračovat třeba i s výkupy dalších pozemků pod komunikacemi, abychom mohli do jejich rekonstrukce vkládat veřejné prostředky (což je třeba výkup pozemků od ČD pro ulici Nádražní).

Snad jsem vám, milí občané, dostatečně vypovídajícím textem nastínil nejen aktuální dění kolem důležitých záležitostí ve městě, ale i ukázal částečně výhled na nejbližší období.

Libor Koldinský - starosta