Týniště nad Orlicí

Jubileum vzniku republiky

Již několikrát jsem se zmiňoval, že založení nového československého státu je pro mě osobně nejdůležitějším mezníkem našich moderních dějin. A v tomto duchu jej vnímám letos intenzivněji, protože republika slaví sté narozeniny. Ve městě si je oslavíme až v jejich den v říjnu, ovšem připomínat je budeme v průběhu celého léta. A začali jsme již koncem května na tradičním Věžení, které veřejnosti otevřelo nejen letní sezonu, ale především výstavu „100 let republiky“. V interiéru vodojemu jsem se se členy místního spolku přátel města podílel na její přípravě. Návštěvníci zde uvidí repliku vojenského zákopu, Masarykův koutek, vypovídající fotogalerii a předměty z revolučních událostí uplynulých sta let a dokonce představujeme unikátní stoletý týnišťský kalendář!

Oprava náměstí odkryla nejstarší i nedávnou minulost

Že je historie našeho města a okolí mým dlouholetým koníčkem, je o mě známo. Proto není divu, že jsem častým návštěvníkem probíhající stavby na středu náměstí. Pochopitelně jsem se od začátku prací těšil jako malý kluk, že se něco spojeného s minulostí objeví. A přání se mi splnilo. První nález jsem předpokládal. Při odfrézování vrchní asfaltové vrstvy se objevilo předcházející vydláždění náměstí ze čtyřicátých let minulého století, které provedla stavební firma místního silničního podnikatele Jana Benetky, majitele Podniku silničních staveb a dlaždičství. Tento vzhled plochy náměstí, složený z betonových bloků, mezi kterými byla černobílá mozaika, většina z nás určitě pamatuje. A jako by to bylo osudové, přesně v té době jsem získal materiály k osobě pana Benetky včetně jeho fotografie, kterou jsem viděl poprvé.

FOTA JANA BENETKY A PŮVODNÍHO DLÁŽDĚNÍ NÁMĚSTÍ

Při pokračování stavby v místech hloubkových liniových výkopů pro budoucí připojení vody a kanalizace identifikovala PhDr. Martina Beková, archeoložka rychnovského muzea, detaily zříceného, požárem poškozeného domu. Jeho obrysy a poloha dávají jasně najevo, kde se nacházela východní strana náměstí a o jaký kus bylo tedy náměstí (spíše kdysi náves) zpočátku menší. Paní doktorka dle nalezených úlomků keramiky zasadila tento objev jednoznačně do středověku, do 14. století. Jedná se tak o jeden z nejstarších objevů na území města, který skutečně pamatuje počátky osídlování. Vždyť první zmínka o našem městě je z roku 1361. A já jsem moc rád, že jsem u toho mohl být a vidět odbornou práci, ke které jsem dostal i vyčerpávající výklad.

Rašovice – život na písku

K zajímavostem z historie přispěl i tradiční jarní pochod Adlerův šmajd, kterého se účastním pravidelně. Letos nás trasa dovedla písečnou stopou do Rašovic a okolí. I tady jsem měl možnost získání pro mě nové informace, kde se nacházela původní stavení Rašovic a kam se postupně obec přemístila do současné podoby z důvodu dosažitelnosti vody. Při tomto pochodu jsme měli krátkou zastávku u místní kapličky a v bývalé rašovské škole, kde nám podali bezvadný výklad, doplněný historickými fotografiemi, místní občané paní Martincová a pan Janeček. Za toto jim ještě jednou chci poděkovat i touto formou. Velmi milé byly třeba vzpomínky na pana učitele Runkase, který byl pro všechny oblíbeným člověkem. V této souvislosti padlo srovnání s naším týnišťským Josefem Šejnou.

FOTO - Rozpadající se statek na okraji původních Rašovic v místě nad dnešní Prefou 

Závan daleké Austrálie

Ke skutečně milým a hodnotným patří společenské události a setkání. Někdy začátkem května mě navštívil starší manželský pár z Plzně, který naším městem náhodně projížděl. Cestou si vzpomněli, že z Týniště pocházel jejich dávný přítel pan George Chaloupka. Tak na něho zašli vzpomenout i ke mě. O tomto celosvětově významném člověku, který se stal velmi úspěšným vědcem v Austrálii, jsem já již v minulosti ve zpravodaji psal. Bylo úžasné z úst jeho přátel slyšet, co vše pro vědu, v souvislosti s mapováním života původního australského obyvatelstva, dokázal. A pak je opravdu příjemný pocit vědět, že byl týnišťákem.

FOTO - George Chaloupka při poslední návštěvě Týniště

Čapí hnízdo v ohrožení

Mezi další události, akce či příběhy patří chvíle záchrany čapích vajec z hnízda na komínu bývalé Čáslavského koželužny u vodárenské věže. Tady se opravdu hrálo o čas. Já osobně jsem se na tom podílel pouze při zajištění techniky, která ke hnízdu na komín dosáhla, zbytek obstarali ostatní ušlechtilí lidé. Celá pointa spočívala v prvotní informaci, že na silnici 1/11, kousek za městem směrem na Petrovice, usmrtil kamion čápa. Toto se rozkřiklo i mezi lidi, kteří tuto nemilou věc spojili s hnízděním čapího páru na jmenovaném komíně. Ti vypozorovali, že samice je v hnízdě sama a čáp s potravou nepřilétá. Den, dva, stále stejná situace. A jelikož se samice z vajec nepohne a byla již vyhladovělá, začalo se konat. Celá akce proběhla sice v obrovském lijáku, ale se zdárným odebráním vajec z hnízda a následným převozem do inkubátoru v ZOO Dvůr Králové. V době uzávěrky jsem ještě neznal výsledek, jak je to s čápaty, ale věřím, že vše dobře dopadne. Touto cestou bych rád poděkoval všem, kteří se na této záchranné akci podíleli za jejich obětavý a lidský přístup. 

Rozhodně bych mohl psát i o dalších událostech, kde bych určitě uvedl zlaté a diamantové svatby našich spoluobčanů. To jsou vskutku skvostná setkání s lidmi, které celý svůj život znám a nyní mám tu čest jim popřát. Toho si nesmírně vážím, protože tam je ve vzduchu cítit skutečná lidskost. Určitě se moc těším i na další možnosti, kde k podobné atmosféře dochází. K atmosféře pohody, důvěry a nakonec i poznání.

Přeji vám příjemné dny končícího jara a stále pozitivní náladu

Libor Koldinský – starosta