Týniště nad Orlicí

Oficiální internetová prezentace města
Zvětšit písmo: A A A

Vyhledávání

Strom

Slovo starosty - Hájení skončilo

Libor Koldinský

Milí občané, dlouho jsem žádný text týkající se veřejného života nepublikoval či neřekl. Naposledy na náměstí v poslední den uplynulého roku. Tady jsem jenom připil na zdraví a štěstí do roku letošního. 

Žádné sliby ani výčet práce. Stál jsem na prahu své nové etapy. Teď mi však již uběhlo oněch známých 100 dnů hájení a cítím potřebu se s některými důležitými věcmi podělit.

Rozpočet – zajímavá práce

Na úřad jsem přišel v době, kdy se tvoří rozpočet. To je jako hodit neplavce do řeky. Stalo se pro mě výzvou do těchto variací s čísly řádné vplout. Nakonec se zadařilo a 13. března schválili zastupitelé historicky nejvyšší rozpočet města. Nejvyšší však proto, že nám zůstalo vcelku velké množství neproinvestovaných peněz z minulého období.

Prostředky jsou pro letošek rozloženy kromě běžných každoročně opakujících se mandatorních výdajů i na dofinancování již rozjetých akcí „pod smlouvou“. Značná část je však věnována především projekčním pracím, abychom v roce následujícím mohli opět investovat. Je vytvořena i solidní rezerva pro případné a očekávané výkupy pozemků a nemovitostí. Toliko obecně o kostře rozpočtu.

Automobilka – rozporuplný pojem

S budoucími rozpočtovými výdaji města jednoznačně souvisí fenomén našeho regionu Škoda – Auto. Kvasinský mamut přinesl do našeho okresu samozřejmě mnoho pozitiv, ovšem pro města i obce též mnoho vrásek. Pozitivně je třeba určitě vidět obrovské finanční injekce do dopravní infrastruktury. Týnišťské nádraží je toho hmatatelným důkazem. Věřím, že v další plánované etapě dopadne i ten náš vysněný podjezd pod tratí a městu se uleví.

Přítomnost automobilky však způsobila i negativní jev, kterým je nezdravě nízká nezaměstnanost. Ta v regionu způsobila vysátí pracovní síly ze služeb a běžných řemeslnických činností. Kvalitní lidé na trhu práce prostě chybí a s těmito problémy se potýkají i městské organizace. Do regionu tedy proudí davy agenturních zahraničních dělníků, kteří jsou však veřejností vnímáni rozporuplně.

Ubytovny – všichni nadávají

Foto k Slovo starosty 3, obrázek se otevře v novém okně

S narůstajícími požadavky na nové zaměstnance pochopitelně roste nutnost je někde ubytovat. Stal se z toho ve zdejším klidném podhůří vcelku značný problém. Do toho vstoupila všemocná média, o kterých si často myslím své, a zádrhel je venku. Rozhodně nic nebagatelizuji, jsem si dobře vědom úskalí s tím spojených. Nárůst dopravy, kriminality, nemocí i finančních úniků z černého ubytovávání. To je samozřejmě problém, na který se oprávněně nadává. Ovšem je potřeba se na to podívat i z jiného úhlu. Tyto negativní projevy vznikly velmi dynamickým nástupem kvasinského kolosu, který pochopitelně hledí nejprve na svoji ekonomiku a který nad rámec vládních dohod výrazně předběhl vývoj v regionu. Mnohokrát nechal obce a města na holičkách, prostě poraďte si sami, čímž se trochu nechá spekulovat nad nerespektováním vládního usnesení. Jelikož obce, především díky těžkopádné legislativě, nemohou být tak pružné jako soukromá společnost, vznikají ony zmiňované problémy.

Abych jen nehovořil o svém pohledu z hlediska regionu, pojďme ke konkrétnu v našem městě. Slovo „ubytovny“ u  nás v Týništi též rezonuje. Prozatím je tu poskytovatelů noclehu málo. A já sám nedokážu říci, kolik ubytovacích kapacit dále vznikne. V novém územním plánu, který čeká na finální schválení, je několik míst občanské vybavenosti. Já předpokládám, že z těch zmiňovaných brownfieldů do budoucna vyrostou slušné byty, jak sami majitelé avizují. Ne tedy rozparcelování objektů na kamrlíky s teplou postelí, kde se budou dovezení kvasinští směnaři střídat ve spánku. V tom má však město pouze omezené možnosti. Já sám mám na to názor, že kdybych měl přemýšlet jako investor, tak vzhledem k perspektivě se stoprocentně rozhodnu pro předělání na byty a ne ubytovnu. A tento postoj při jednáních dávám najevo.

Pochopitelně je mezi lidmi zmiňována bezpečnost. A určitě je to oprávněně. Zkušenosti z Rychnova hovoří jasně. Nikdo nechce žít ve strachu. S tím je spojen veřejný pořádek, jehož ochranu supluje městská police. A hned je tu další zádrhel spojený s nízkou mírou nezaměstnanosti na Rychnovsku. Již více jak půl roku je vypsáno výběrové řízení na nového strážníka, přesto zájem je nulový. Špatně se s tím potýkají i všechna okolní města včetně Policie ČR. Tedy na jedné straně vah lákavé platy a benefity s solnicko-kvasinské zóně, vládní injekce do dopravní infrastruktury a na straně druhé negativní dopady tohoto boomu. Kam se misky vah převáží, ukáže čas.

Lípy na náměstí – nostalgie či zdravý rozum

lípa 1, obrázek se otevře v novém okně

Tady již čas ukázal. A jelikož žádný strom neroste do nebe, se projevilo nedávno. Koncem února při silných poryvech větru se na jednom ze stromů odlomila silná větev a dopadla kousek od stojící osoby. Naštěstí se nic nestalo. Toliko krátká úvodní pointa.

V době, kdy píšu tento článek, je již po rozhodnutí zastupitelstva města, které ve svém usnesení podpořilo radikálnější přístup odboru životního prostředí v souvislosti se vzrostlými stromy na rynku. Já osobně mám názor s usnesením stejný a nemění to ani můj pohled patriota a milovníka místní historie. Vysvětlím srozumitelněji. Lípy dostaly začátkem sedmdesátých let minulého století velmi špatný ořez a dalo by se říci, že zde bylo odstartováno jejich postupné chátrání až do současnosti. A opět jsou zde misky vah. Riskovat a vědět, že stromy jsou špatné, nebo se pustit do obnovy těchto míst? Myslím, že je potřeba situaci řešit co nejdříve. Jelikož tato událost je aktuální a není tím pádem možné ukázat nějakou vizualizaci pozdějšího vzhledu, tak rozhodně tomu učiním hned, jak nějaký projekt bude na světě. Věřte, že mě napadají stejné argumenty, jako vás, jako je třeba stín v parném létě a posezení na lavičce. Avšak bezpečnost s vědomím špatného stavu kmenů si na triko nikdo vzít nemůže.

V letošním roce bude probíhat i rekonstrukce Mariánského sloupu, tedy je jisté, že oba ostrůvky na náměstí dostanou hezkou tvář.

Ostudný náhon Alby – pojďme do toho

Foto ke Slovo starosty 2, obrázek se otevře v novém okně

Co se už o tomto oříšku, který nedělá radost nikomu z nás, ani dobrou vizitku města, nahovořilo. Ono dnes opravdu není jednoduché změnit tento letitý problém. Vlastnická práva jsou ale rozhodující. Odlehčující větev náhonu Alba, vedoucí napříč celým městem, je v majetku Povodí Labe. A to s ní nebude dělat nic. Nikdy. Maximálně ji, dle svých slov, někdy zruší. Z toho je vidno pouze přehazování horkého bramboru. Tak to přeci ale bez jistého výsledku donekonečna nejde. Otevřel jsem toto téma na zastupitelstvu, a to mi dalo zelenou v jednáních s majitelem, která by vedla ke změně vlastníka. Ano, tento danajský dar by byl náš. K tomu však povede ještě dlouhá cesta. Znáte to přeci, legislativa, už jsme o tom hovořili. Ale jsem přesvědčen, že je to jediná a správná cesta k tomu, aby náhon vedený skrze město k něčemu vypadal.

Jsem si vědom, že to přinese zpočátku pouze negativa, která budou stát nemalé prostředky. Ovšem vidina toho, že park zpět získá potřebnou a v budoucnu vzácnou vodu, je silnější. Povodí Labe k nápravě vzhledu nikdy nedonutíme, o to se marně pokoušelo již více mých předchůdců. Zkusme to tedy touto trnitou cestou, na jejímž konci bychom byli vlastníky a obhospodařovali svými prostředky svůj majetek. Na pohled jednoduché, etapa však ještě dobu složitá a drahá. Ale určitě s pěkným koncem při pohledu na hezkou část přírody uprostřed města.

Něco za něco – tak to v životě chodí

Všechna výše popsaná témata jasně ukazují, že na scéně jsou vždy váhy. Na jedné straně pozitiva a výhody, na straně druhé ústupky, či značné finance. Bez akceptování tohoto faktu by však nikdy nešlo ničeho dosáhnout, nic by se dál neposunulo. A to určitě nikdo z nás nechce. Dalo by se říci, že se jedná o jakýsi kompromis. Myslím, že je důležití vnímat při rozhodování věci v širších souvislostech a především s pohledem do budoucna. Často mi v tom pomáhá týmová spolupráce s lidmi, kteří do dané problematiky odborněji vidí. Tímto jim za toto oporu a podporu chci poděkovat.

Škodiči - stále jedni a titíž

Rozhodl jsem se otevřít i tuto nemilou záležitost, která je však v lidské společnosti bohužel běžná. Mrzí mě, že jsou u nás ve městě na scéně stále stejní lidé, kteří se navíc podílejí na komunální a veřejné práci a kteří se vyžívají v házení klacků druhým pod nohy. V jakémsi maření a věčném zesložiťování věcí jenom proto, aby nefungovaly. Jsem přesvědčený, že se, aniž bych je pochopitelně jmenoval, v tomto mém zamyšlení najdou. A vcelku se těším, až potrefené husy začnou kejhat. Už to tu jednou bylo. Toto zákeřné chování je v jejich věku nedůstojné. Pro zastupitele i mé pracovní kolegy, kteří s tím poté přijdou do styku, často i směšné až trapné. Nemám žádný důvod si vážit lidí, kteří všemožně hledají důvody, aby něco nešlo, mám rád lidi tvůrčí.

S úsměvem jde všechno lépe

Abych nekončil své stodenní hodnocení chmurně, obracím list a usměji se. Asi tak mě většina z vás zná. Chtěl jsem tímto článkem a hlavně svými obyčejnými slovy občanům sdělit důležitá témata, která úzce souvisejí s městem. Chtěl jsem jasně dát najevo, že na věci mám svůj osobní názor a neschovávám se alibisticky za jiné. Chtěl bych poděkovat těm zastupitelům i kolegům z úřadu, kteří podporují týmovou práci a kteří mají viditelný zájem podporovat rozvoj města s pohledem především k občanům.

Libor Koldinský

27.3.2017 15:07:44 | přečteno 1522x | admin.tyniste
 
load