Týniště nad Orlicí

Oficiální internetová prezentace města
Zvětšit písmo: A A A

Vyhledávání

Strom

SLOVO STAROSTY - Divná doba, my se ale nedáme

20210131 162819

Vážení spoluobčané, není to tak dlouho, kdy jsme vstoupili do roku 2021, do kterého určitě mnozí vkládáme naději, že bude lepší než rok předcházející. V době, kdy píšu tento příspěvek, tomu však viditelně nic nenasvědčuje.

Nikdo nevíme, jak dlouho důsledky covidové krize potrvají, leč prozatím musím objektivně konstatovat, že dosud se zdaleka ještě neřeší účet za krizi, protože ta doposud všude dost dramaticky trvá. Spíše bych řekl, že je to daleko horší. Skutečně nechci zabředat do detailů a emotivních proklamací a soudů, přesto mě aktuální doba nenechává vůbec klidným. Myslím, že toho za ten rok máme všichni dost a o pomyslném světle na konci tunelu se objektivně vůbec nedá hovořit. Rozhodně všichni víte, o jakých jednotlivých nezvládnutých zádrhelech s covidem spojených by se dalo psát.

Žijeme v mimořádně vážné době, kdy se hraje o zdraví a životy mnohých z nás. Ale kontinuálně s tím i o velké peníze, které jsou čím dál více zastřené a nepřehledné. Z milionů se rázem staly miliardy, jako by se nechumelilo. Od chaotické vlády tryská jen populismus nejhrubšího zrna. Když už nejde z čeho rozdávat, protože finance nejsou a nebudou (což lidem naplno vládci neřeknou), tak se to zkouší třeba přes školství úředními maturitami. Velmi hloupý populismus, který bude mít za čas neblahé následky. Volič je ale holt důležitý.

Nebojím se říci, že nová vláda, která vzejde z podzimních voleb, to s řešením financí nebude mít záviděníhodné. A moc možností, než přivřít kohouty, mít ani nebude. Jednoduše projídáme podstatně více, než naše ekonomika vydělá, projedli jsme i rezervy z dob minulých. Mílovými kroky míříme k tomu, že stát bude muset snížit kvalitu služeb, které poskytuje. Nechci nikoho děsit, ale tohle mi skutečně jde hlavou. To klamání lidí je očividné, ať už se to týká různých číselných statistik kolem covidu, termínů očkování i počtu vakcín, nebo třeba důchodové reformy, která je myslím moc důležitá, jelikož skutečně hrozí pokles důchodů u všech. Občané musí počítat s tím, že budou žít ve světě, kde nejenom, že budou nižší důchody, ale taky kde budou vyšší daně, abychom z nich mohli zaplatit státní dluh, který vznikl kvůli tomu, že jsme pandemii jednoduše řádně nezvládli. Já osobně si neodpustím říct, že se na vládnoucí garnituru pro její manipulování a fiaska s financemi zlobím a vím, že nás je v dnešní době hodně, kteří to mají podobně. Společnost to bohužel rozvrací a radikalizuje, pracuje se se strachem. Nic není černobílé, tedy smýšlet radikálně a extrémně je prostě špatně. Hodně k tomu dopomáhají i sociální sítě, kde se lidé v rámci určité anonymity a bezpečnosti klávesnice na gauči neštítí chovat jak smyslů zbavení. Bez jakékoliv tolerance a pokory se sprostě nadává a uráží. Pyká se za názor, vulgárně se zesměšňuje a zpochybňuje, cokoliv se řekne. Snad i toto za čas skončí dobře. Omlouvám se za upřímnost, možná prostořekost, více se už vášnit nebudu a končím politické školení mužstva. Nakonec víte, že jsem člověk optimistický se smyslem pro humor, ale i pro zodpovědnost a spravedlnost. I proto vím, že to nakonec dáme.

Každopádně bych se s vámi chtěl podělit o příjemných věcech v životě města, chci říct, že spolu s vámi doufám, že se situace nakonec postupně vrátí do lepších kolejí a budeme se moci opět vídat. Taky se na to moc těším. Takže raději k těm zprávám dobrým a užitečným.

Březnové zastupitelstvo schválilo rozpočet na letošní rok. Rozpočet máme relativně zdravý a dobře nastavený. Řeknu to jednoduše, nejsou v něm obsažena žádná dramata, která by ohrozila fungování města. Přesto je nutné, vzhledem k naprosto nečitelnému vývoji hospodářství, mít na paměti, že obecní rozpočet se opravdu nemůže chovat tak nezřízeným způsobem jako současný rozpočet státu, kdy se již z úst renomovaných ekonomů hovoří o dluhové brzdě. Z tohoto důvodu pracuje i s jistou rezervou a zataženou místní brzdou, jelikož výhled na letošní daňové příjmy města je v aktuální době docela zastřen mlhou. Dělat jakoukoliv trochu reálnou premisu si totiž v aktuální hektické době nedovolí ani ti nejlepší ekonomové. Že to ale nebude žádné eldorádo je myslím jasné většině reálně smýšlejících.

Jak víte již z mých minulých komentářů i z reality denního života, probíhají dvě investiční akce, cyklostezka do Křivic a přístavba ZUŠ. Obě bezproblémově naplňují jak časový, tak finanční plán a budou v letošním roce ukončeny. Třetí, mnohem rozsáhlejší, akcí bude od května investice DSO Křivina v podobě podtlakové kanalizace pro Petrovice a Petrovičky s termínem ukončení v roce následujícím. Rekonstrukce umělecké školy je plně v režii rozpočtu města, realizace cyklostezky je financována s využitím dotačního titulu a doplatku z rozpočtu města. Stavba kanalizace bude hrazena prostředky složenými ze tří, respektive čtyř zdrojů. Touto informací bych chtěl jednoznačně říct, že možnosti obecního i svazkového rozpočtu jsou skutečně omezené a nelze jinak, než do blízkého budoucna financovat jen to nejnutnější pro zdravý chod města i vodohospodářského sdružení. Myslím, že rozumným lidem je to při pohledu na vývoj celospolečenské ekonomiky jasné.

Pochopitelně jsem si vědom dalších potřeb ve městě i v obcích, ale skutečně je možné dělat pouze to, na co stačí finance. Vím o potřebnosti parkovišť a lepších komunikací, je mi jasné, že po zásahu ČEZu by každý rád viděl obratem nový chodník či silnici. Plně v tomto směru vnímám občany Štěpánovska a nyní i městské čtvrti Sítiny. Mohu popravdě sdělit, že projektujeme dopředu a s rozvahou nemálo věcí, přesto nechceme projektovat nereálné počiny do šuplíku. Je toho ale tolik, že by na to všechno bylo potřeba naráz několik ročních rozpočtů. A to nemluvím o vlastním chodu města, energiích, příspěvkových organizacích, kde mizí obrovská porce každoročního rozpočtu. Říkám to proto, že jsem snad denně vystaven různým dotazům, proč ještě není to a tohle. Chápu, je to lidské, určitě bych se též dotazoval svého starosty. Samozřejmě se těm dotazům nebráním, jsem pro občany otevřený, komunikuji hodně i prostřednictvím sociálních sítí. Často vysvětluji, proč to a to ještě není a ještě třeba ani nemůže být. Tak trochu dle rčení mého předchůdce „za peníze v Praze dům“.

Abych nemluvil jako kolovrátek, tak ještě něco, co mě skutečně potěšilo. Po třech letech se nám podařilo směnným způsobem získat celé koryto odlehčovacího kanálu Alby vedoucího přes město. Ano, ta příšerně vypadající odpudivá stoka, kterou by normální člověk vlastnit nechtěl a považoval by ji za danajský dar, bude v našem majetku. Já jsem ale moc rád, protože teprve od této doby se do těchto pozemků bude moci z městského rozpočtu postupně investovat a dát jim časem oku lahodivý vzhled, který ještě mnoho starších občanů pamatuje. Již jsem o tom psal vícekrát, bez vlastnictví by do toho prostředky dávat nešly a dosavadní majitel by do nich zase naopak zcela nic nedal. Jsem si vědom, že je to samozřejmě běh na delší dobu, ale již pouze s naším scénářem a hlavně podle výše financí. Dalším nesporným kladem našeho vlastnictví je přímá souvislost tohoto koryta s budoucím podjezdem, kdy bude využito pro uložení výtlačného potrubí dešťové vody z budoucích příjezdových komunikací k vlastnímu podjezdu a jejich odvedení z nově vybudované retence do koryta hlavního toku Alby.

Samozřejmě, že jsou i věci, které mi nedělají v životě obce dobře. Zmíním třeba sobotní omezení provozní doby České pošty, která řeší nedostatky v lidských zdrojích. Nejsme v tom v regionu jediní. Co mě však nadzvedává ze židle je naprosto cílené ničení obecního majetku. Jako příklad uvedu mládežnické řádění v lesoparku Voklik. Nad tím skutečně zůstává rozum stát a nechci to svádět na nic, protože je to pouze ve výchově jedince.

Co říci závěrem, aby to nevypadalo jen jako klišé nebo mentorování? Všichni víme, že takto žít se nám moc nelíbí. Poslední rok byl jakousi zkouškou dosud nepoznaného. Já za sebe řeknu, že se mi jasně prokázalo, že hodně mizerných věcí se rodí ze špatné mentality a nastavení jedinců a posléze to postihuje celou společnost. To se pochopitelně napravuje složitě, musí to opět začít u toho jedince. Mě osobně vždycky pomáhal optimismus a jeho šíření mezi okolí. Moje poselství říká, pokusme se o tohle v co největší míře všichni i v těch nejsložitějších chvílích. Fakt to pomáhá.

Přeji vám všem v rámci možností a zdraví co nejlepší jarní období, i to sluníčko dokáže dělat zázraky.

Libor Koldinský – starosta města


1.4.2021 10:00:30 | přečteno 503x | petra.cizkova
 
load